Učitelé se bojí jazzu. A přijede televize.

Úvod

Tohle se mi zdálo. Sen byl tak živý a vtipný, že jsem si ho po probuzení chtěl hned zapsat, než ho zapomenu.

Vyšla z toho scénka na pár minut pro tři muzikanty a vypravěče. Požadované minuty poctivě vyplní, publikum pobaví a skutečný jazz v ní zazní jen na pár taktů.

Vypravěčuvede příběh

Kontrabasistadrží rytmus i humor

Klavíristkastrun má na rozdávání

Houslistkamá s sebou prázdnou sklenici

Rekvizity

prázdná zavařovací sklenice s víčkem (houslistka)
dva pulty (klavír má vlastní) a tři prázdné desky na noty
volitelně stará prasklá struna (viz scéna s houslemi)

Scénář

Před pódiem stojí vypravěč.

VypravěčDo jedné základní umělecké školy dorazila zpráva, ze které učitelům zatrnulo. Přijede televize a škola má postavit jazzové trio, které před kamerami něco zahraje. Housle, kontrabas, klavír. Sestava byla na světě za pár minut, horší to bylo s repertoárem.

VypravěčJak už to u vystudovaných umělců bývá, klasiku mají v malíčku, ale jazzu se bojí jako čert kříže. Tam se totiž improvizuje. A improvizace bez not je pro člověka zvyklého na přesný zápis jako skok do studené vody bez plavek. Tak se podívejme, jak to dopadlo.

Vypravěč ustoupí stranou. Na pódium přicházejí tři hudebníci s nástroji. Houslistka nese navíc prázdnou zavařovací sklenici s víčkem a bez vysvětlení ji postaví na zem vedle pultu. Rozestaví se, houslistka otevře desky na pultu. Jsou prázdné. Zarazí se.

Dva pulty a pult na klavíru, nula not.

HouslistkaJežiš, já si zapomněla doma noty!

Kontrabasista(prohrabává desky) Já taky.

KlavíristkaNo… a já vlastně taky.

HouslistkaA co vlastně dneska hrajeme?

KontrabasistaNějakej jazz.

Klavíristka(s úlevou) Tak to noty ani nepotřebujeme. To nějak odimprovizujeme!

Kontrabasista sebevědomě rozjede kráčející bas. Hraje sám čtyři takty, motiv dvakrát.

CEGABAGE

Kontrabas: C E G A B A G E, dvakrát

Klavíristka se přidá rozloženými akordy. Další čtyři takty hrají spolu, motiv opět dvakrát. Začíná to znít jako opravdový jazz.

CEGCEGCEGCEG

Klavír: C E G, C E G, C E G, C E G, dvakrát. Malá kolečka jsou krátké swingové doby, velké poslední G zní dlouho.

Teprve teď se chce přidat houslistka. Nadechne se, zvedne smyčec k velkolepému sólu a hned na prvním tónu: pink! Zní to přesně jako prasklá struna. Hudba se zastaví. Houslistka ucukne a nevěřícně zírá na nástroj.

Dvě možnosti: ostře brnknout levou rukou (pizzicato), nebo držet u krku houslí starou prasklou strunu, zahrát jediný tón a strunu v tu chvíli pustit.

Houslistka(zděšeně) Praskla mi struna! Nemá někdo náhradní?

KontrabasistaKlidně ti jednu půjčím. Stejně na všech nehraju.

KlavíristkaJá jich mám v klavíru taky ještě spoustu.

Houslistka(podívá se na hodinky) To jste hodní, ale já už asi budu muset jít domů. Vaří se mi tam ovoce.

KontrabasistaJaký ovoce?

HouslistkaMáme ho letos strašně moc.

KlavíristkaA co z něj budeš dělat?

Houslistka(zvedne ze země prázdnou sklenici) Džem.

Kontrabasista(rozzáří se) Tak fajn! Půjdeme k tobě domů zadžemovat!

Houslistka zvedne sklenici nad hlavu, všichni tři se ukloní a spokojeně odcházejí z pódia.

Jam session
u houslistky doma

Minuty splněny, jazz zahrán, nikdo nemusel improvizovat.